Rozvoj vytrvalosti

28. dubna 2007 v 15:21 |  Historie - plavání

Rozvoj vytrvalosti

V obecném smyslu rozumíme vytrvalostní schopnost vykonávat
určitou práci po delší dobu. Protože každá taková činnost je spojena s narůstáním
únavy, je vytrvalost často definována jako schopnost odolávat únavě.
Rozvoj plavecké vytrvalosti probíhá ve ztížených podmínkách
kyslíkového zásobování a výměny plynů, neboť frekvence dýchacích aktů
je v plavání podřízena účelové frekvenci záběrů. Ojedinělá je i
poloha těla při práci. Je tedy zřejmé, že rozvoj plavecké vytrvalosti je
možný pouze v podmínkách přirozeného plavání. Z tohoto
hlediska má předcházející silový a silově vytrvalostní rozvoj na suchu
pomocnou, zdaleka ne však bezvýznamnou roli.
Rozvoj vytrvalosti závisí na funkčních schopnostech oběhového
systému, systému látkové výměny a řídící nervové soustavy. Podstatou
vytrvalosti je hospodárnost funkcí všech orgánů. Velký význam v jejím
rozvoji hraje volní příprava.
Podle uplatnění, rozsahu prováděných činností se rozlišuje
řada druhů vytrvalostních projevů, které vyvolávají různé druhy a
hloubku únavy. Při lokální práci vzniká lokální únava, o níž hovoříme
při aktivaci méně než 1/3 svalových skupin těla. Je-li aktivováno více
než 2/3 svalových skupin, hovoříme o globální únavě, která je pro plavání
typická.
Každá vytrvalostní činnost je spojena s energetickými
ztrátami. Proto je vytrvalostní rozvoj zaměřen na chemické procesy, během
nichž se energie vytváří.


Jde o přeměny dvou základních druhů :


  • chemické přeměny, které probíhají bez kyslíku. Tyto
    anaerobní procesy jsou buď alaktátové, nebo laktátové

  • chemické přeměny, při nichž vzniká energie okysličováním
    látek v aerobních podmínkách
Podíl jednotlivých druhů chemických přeměn na rozvoji
plavecké vytrvalosti se řídí jejich specifikou a lze jej usměrňovat pomocí
čtyř základních parametrů :


  • délkou plavaných úseků

  • rychlosti plavání

  • časovým trváním intervalů odpočinku

  • počtem opakování
Plavání patří mezi vytrvalostní sporty, proto se i u sprintérských
úseků využívá vytrvalosti. Aerobní možnosti organismu vyjadřují v podstatě
maximální objem O2, který může plavec spotřebovat za 1 minutu.
Anaerobní možnosti pak vyjadřují maximální velikost kyslíkového dluhu,
tj. množství O2, které spotřebuje po ukončení práce navíc.
V plavání je to zejména anaerobní práce. U stometrové
tratě se využívá jen 37% aerobní práce a 63% anaerobní. U dvěstěmetrové
tratě se využívá 65% aerobní práce a 34% anaerobní. Z toho vyplívá,
že plavec plave na tzv. kyslíkový dluh.
K nejčastěji používaným metodám aerobního rozvoje
patří metoda intervalová, střídavá metoda(fartlek), a vytrvalostní plavání(distanční
metoda).
Základem intervalového tréninku je zvětšení
tepového objemu srdce.Spočívá na těchto principech : intervalu odpočinku v maximální
hodnotě 1 min., TF na konci úseků v hodnotách 170-180/min a na konci
odpočinku 120-130/min. Největšího efektu se dosahuje při práci trvající
2-3 min. Výsledky dosažené touto metodou nejsou příliš stabilní.


Distanční metoda probíhá obvykle při TF kolem
140-170/min. Výsledky aerobního rozvoje jsou stabilnější než v případě
intervalové metody.


Střídavá metoda vede k rychlé aktivaci krevního
oběhu a dýchání v důsledku střídání rychlosti plavání. Na konci
rychlých úseků má TF dosahovat hodnot 160-170/min, na konci pomalých
140-145/min.
Ve značné míře se používá i prvkového plavání, zejména
u prsařských tratí.
K anaerobnímu rozvoji výkonnosti se používají cvičení,
která se přibližují závodním podmínkám. U sprinterských tréninků se
používá maximální rychlosti- 85-95%, dodržují se minimální intervaly
odpočinku. Na jednotlivých plaveckých tratích je energetické krytí výkonu
z jednotlivých zdrojů rozdílné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 numberd numberd | Web | 7. září 2016 v 18:06 | Reagovat

rychle pujcky kolin :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama