Duben 2007

Čáslavský bazén

28. dubna 2007 v 17:19 Fotogalerie
Tak toto je bazén kde trénujeme :-):-P:-D nO je sice malý ale šikovnýýýýýý :-D lol

Účinné plavání volným způsobem

28. dubna 2007 v 16:04 Účinné plavání Volným Způsobem

Účinné plavání volným způsobem

Následujících devět fotografií spolu s jejich popisem zobrazuje fáze úplného cyklu kraula.
Na obrázcích je záznam nácviku volného způsobu, které slouží jako jednoduchý základ pro výuku plynulého kraula. Tímto způsobem plavou například Ian Thorpe a Grant Hackett. Chcete-li se to naučit, buďte trpěliví. Cvičíte-li 1 - 3x týdně, budete potřebovat několik měsíců k tomu, aby jste takto bezvadně plavali. Nacvičujte plavání na boku velmi často (fáze 1 až 3). Otáčejte svým tělem pomalu z jedné strany na druhou a snažte se cítit, co vaše tělo dělá.
Cílem je cítit, že vaše tělo klouže a plavat co nejrychleji s cílem snižovat počet záběrů na bazén (PZB). Počítejte si PZB při každém plavání.
Foto free style
Dokonalá vyrovnanost ve vodě. Plavte na levém boku, s pravou rukou u těla a nad hladinou. Pouze obličej je kvůli dýchání ven z vody a levá ruka je natažena před vámi. Tohle je nejklouzavější poloha. Měli by jste se cítit beztížní. Toto je ideální cvičení pro nováčky, kteří se učí plavat touto technikou - cvičte s kopáním na straně. Pokud chcete plavat opravdu rychle, přestaňte sebou mlátit, uvolněte se a pociťujte vodu.
Foto free style
Dále otočte hlavu na stranu. Měli by jste vidět hladinu zespodu. Zůstaňte vyrovnaní. Cítíte-li se nepohodlně, znovu otočte hlavu zpět nahoru. Další krok je podívat se na dno bazénu.
Foto free style
Všimněte si, že se díváte na dno, aniž by jste ztratili rovnováhu. Vaše tělo je vodorovně natažené. Vaše pravá ruka je nad hladinou.
Důležité: vaše hlava je vždycky skrytá ve vodě.
Foto free style
Nyní začněte přenášet pravou rukou. Je to stejný pocit, jako byste vytahovali vaší ruku z kapsy. Dívejte se dolů na dno bazénu, stále vyrovnaní na vašem levém boku.
Foto free style
Během přenosu pravé ruky jste stále v dokonalé rovnováze, dlouzí, uvolnění a klouzající.
Foto free style
Pomyslete na kmen (nebo kulatinu) ve vodě. Použijte svaly vašeho silného trupu k započetí otáčení z levé strany na pravou - jakmile vaše pravá ruka vklouzne do vody. Začněte zabírat vaší levou rukou. Převalte své tělo jako kmen.
V tomto stádiu cyklu pomyslete na vzdálenost brada - levé rameno. Další fotografie ukazuje, jak se vaše hlava začíná otáčet spolu s vaším tělem pro nádech (pokud se rozhodnete nadechnout se) a jak je brada tlačena blízko k rameni.
Foto free style
Pokud se rozhodnete nenadechovat při tomto nebo dalších záběrech, hlava se neotáčí spolu s tělem. Místo toho se vždycky dívejte dolů, dokud se nerozhodnete pro nádech.
Pokud se pro nádech rozhodnete, hlava se otáčí spolu s tělem, jako kdyby byla brada upevněna k rameni gumovým páskem.
Foto free style
... rolování jako kmen pokračuje - sledujte, jak se vaše hlava otáčí s tělem.
Foto free style
Končíte tak, jak jste začali, pouze na pravé straně. Oddechněte si v dokonale vyrovnané poloze a několikrát se zhluboka nadechněte. Pak začněte otáčet hlavu směrem dolů a znovu začněte celý cyklus na druhou stranu.
Pokud zvládnete tohle cvičení, nácvik pokračuje. Zkuste pak spojit jednotlivé fáze s plynulými přechody, aniž byste ztráceli rovnováhu a správnou polohu těla. A na závěr: na konci to musí jít rychle. Tak s chutí do toho :-)!

Dech: problém číslo 1 pro nové plavce

28. dubna 2007 v 16:01 Dech : Jak správně dýchat

Dech: problém číslo 1 pro nové plavce

Zkušenosti z výuky z našeho nově otevřeného Swim Studia ukázaly jednu důležitou věc. Dýchání je problém číslo 1 pro nezkušeného plavce. To mě přesvědčilo v tom, že dokud se dýchání nestane rutinou, tak nemá smysl soustředit se na další plavecké dovednosti. Vaše obavy, závodnické srdce a "dušení" nejvíce ovlivňuje vaše dýchání, ne váš záběr. Místo záběru se proto zaměříme na základy dýchání. Když zvládnete tohle, další plavecké dovednosti se naučíte snadno.

Zabezpečení dýchacích cest

Největším zdrojem napětí pro nové plavce je velmi reálný strach, že se jim voda dostane do nosu nebo do dýchacích cest. Nejvíce jsem si toho všiml při učení rovnováhy u plaveckých nováčků. Minimalizování zvedání hlavy je základem pro dobrou rovnováhu. To ale přináší vodu nebezpečně blízko k nosu a ústům. Plavci pak náhle zvedají hlavu, aby se dostali do "bezpečné" vzdálenosti od hladiny. Jakmile to udělají, tak se rovnováha ztratí a jejich pohoda se ztrácí.
Nabízím proto jednoduché kroky, které můžete udělat, abyste se cítili bezpečněji a dostal se k vám všechem vzduch, který potřebujete a přitom minimalizujete nebezpečí, že vdechnete vodu.
  1. Nacvičujte dýchání do misky naplněné teplou vodou, jak vidíte na obrázku. Pokud máte zrcátko, které můžete umístit na dno misky, tak jej tam dejte. Potom vyzkoušejte následující:
    • Ponořte bradu do vody a nechte jí tam. Pak se nadechujte ústy a vydechujte ústy a nosem. Pozorujte, jak dech vytváří na hladině vlnky. Pokračujte takto cca 30 sekund, dokud to není téměř meditativní.
    • Dále, nosem a ústy se lehce dotkněte hladiny a nadechujte se skrze koutky vašich úst. V zrcadle sledujte "skvrny", vzniklé v místech kde se nos a ústa dotýkají vody. Takhle si hrajte asi minutu, dokud vás to skoro nezačně nudit.
    • S plaveckými brýlemi ponořte obličej do vody, ústa mějte otevřená, ale nevydechujte. Vnímejte, jak přirozený tlak vzduchu nedovolí vodě natéct do nosu nebo do úst. Když hlavu zvedáte, všimněte si, jak snadno se můžete nadechnout, dokonce i s kapající vodou kolem vašich úst a nosu. V tomto a následujích cvičeních se snažte nadechovat se špičkou nosu dotýkající se vody.
    • Opakujte jako výše, ale nyní nosem dělejte bubliny. Sledujte zrcadlo a snažte se bubliny mít malé a klidné. Čím menší a klidnější jsou, tím déle vydržíte vydechovat předtím, než se budete muset nadechnout. Pak toto cvičení opakujte s tím, že bubliny vytváříte pouze ústy.
    • Pokud už zvládnete všechna předcházející cvičení klidně a pohodlně, pokročte k rytmickému dechu. Obličej ponořte do vody a počítejte 4-5x "jednadvacet". Pak hlavu zvedněte a napočítejte 1x jednadvacet. Hlavu dejte do vody a cvičení opakujte. Zajímavou výzvou je střídat výdech nosem a ústy. Vaším cílem je nadechovat se se spičkou nosu dotýkající se hladiny a s ústy jen nepatrně nad hladinou. Opakujte to, dokud se nenaučíte uvolněný a hladký rytmus.
  2. Poslední cvičení opakujte i v bázeně v mělké vodě (můžete si zopakovat všechna předchozí cvičení). Ohněte se a ruce dejte na kolena nebo se chytněte o okraj bazénu, obličej ponořte do vody a proveďte dostatečně dlouhý výdech. Pak hlavu zvedněte s minimálním zdvihem (hlava je co nejlbíže hladině). Opakujte to dokud to není snadné a meditativní.Tento uklidňující efekt vám později pomůže vrátit se k plavání s lepším pocitem pohodlí a bezpečí.
  3. Po několika minutách předchozího cvičení přejděte k bublinám. Začněte s mírným a krátkým ponořením - pouze k úrovni vlasové čáry - a pokračujte k delším a hlubším ponořením se soustředěním na neustálé vytváření bublin. Vynořte se a začněte se nadechovat, jakmile se ústa dostanou z vody. Soustřeďte se na to, abyste se cítili pohodlně při nadechování, kdy voda proudí a padá přes vaše ústa a nos. Pak hlavu opět ponořte.
  4. Přejděte opět k plavání a začněte uvolněně s krátkými vzdálenostmi (25m). Zde dovolte potřebě nádechu zcela diktovat rychlost a rytmus vašich temp. Pokud to pomáhá, počítejte si při výdechu i při nádechu "jednadvacet", jak jsme cvičili dříve. Během opočinku mezi 25m udělejte několik hlubokých a pomalých "jógových" nádechů a výdechů. Pokud zvládáte 25m s dostatečným pocitem pohody a stačí vám pouze tři hludoké nádechy a výdechy, přejděte k 50m vzdálenosti.

Správná technika lepší než kondice

28. dubna 2007 v 15:59 Proč je v plavání lepší technika než kondice ?

Proč je v plavání technika důležitější než kondice

Autor: Terry Laughlin
Sportovci kombinující více sportů mají tendenci trénovat plavání tak, že plavou více nebo zvyšují úsilí. Zkušenosti z běhu a jízdy na kole přesvědčují, že více tréninku znamená lepší výkon. Ale plavání má mnohem více společného se sporty, jako jsou tenis nebo lyžování. Zde je proč:
  • Voda dělá plavání rozdílné. Voda plavci "krade" energii a výkonnost. S každým tempem voda brzdí a snaží se plavce zastavit a obírá ho o energii.
  • Podívejte se na to takhle. Když stojíte na zemi a vyskočíte do vzduchu, spálíte asi 10 kalorií. Devět z těchto kalorií jde přímo na pohyb ze země. Jedna byla ztracena při mírné neúčinnosti svalové kontrakce. Svalová kontrakce způsobuje tření, které vytváří teplo - to je důvod, proč se při cvičení potíme. Některé z našich kalorií jsou vydány jako přebytečné teplo. Na druhé straně, když skočíte do bazénu a odplavete několik temp, při kterých spálíte stejných 10 kalorií, pouze jedna z těchto kalorií půjde přímo na pohyb vpřed. Zbylých devět bude ztracená energie, o kterou vás obere brzdící voda.
  • Voda je médium, které maří plavcovu snahu o pohyb vpřed a přirozenost tohoto média dělá z plavání úkol, který je v porovnání s během a jízdou na kole mnohem těžší vyřešit. Pojďme si pro zajímavost porovnat plavání a běhání. Každý běžcův krok je odrazem z pevného místa pohybem vpřed skrz řídký vzduch. V porovnání s běžcem, plavec s každým tempem musí tlačit proti tekutině, která se zdá, že pouze víří a točí se, když se skrze ní pokoušíte protlačit. A k navršení všeho, při snahu o pohyb vpřed se musíte "probíjet" tekutinou, která je 1000x hustší než vzduch. Pro běžce to může být podobné jako běh na poli ze želatiny, která dosahuje až po uši a to vše proti větru síly vichřice.
Schopnost vody okrást nás o energii je obrovská. Vědci odhadují, že dokonce světoví plavci mají pouze 9% mechanickou účinnost - 91 z každých 100 kalorií je ztraceno odporem vody a neschopností ruky tlačit proti tekutině. Plavec začátečník může mít pouze 1 - 2 procentní účinnost, což znamená, že až 99 ze sta kalorií si od něj vezme voda.
Protože plavecká účinnost má takový obrovský význam, výborné výkony světových plavců jsou přibližně ze 70% vlivem účinnosti, efektivity, ekonomičnosti a koordinace polohy těla a plaveckých pohybů a pouze 30% výkonu určuje fyzická zdatnost a síla plavce. Pro méně zkušené plavce s neúčinnou technikou možná až 90 procent výkonu bude určeno jak efektivně nebo neefektivně se plavec skrze vodu pohybuje. Zbylých 10 procent bude určeno fyzickými vlastnostmi. Tedy, jestliže plavete 500m za 10 minut a chtěli byste se zlepšit na 9 minut, pouze 5 - 10 sekund získáte z lepší fyzické kondice, zatímco 50 - 55 sekund bude z toho, jak se naučíte účinněji pohybovat vodou.
Lepší plavecká účinnost je kombinací dvou snah: minimalizovat odpor vody a maximalizovat celkovou účinnost pohybu. Proč je minimalizace odporu důležitější je popsáno v dalším článku.

Rozvička :-)

28. dubna 2007 v 15:57 Rozvičte se před plavaním !

Rozcvičení před plaváním - lepší cit pro vodu

Autor: Tomáš Vojtěchovský
Rozcvičte se před plaváním a budete vodu vnímat mnohem intenzivněji a lépe si uvědomíte vlnky, odpor a čerení vody. Důkladně si plavání vychutnáte a plně procítíte splynutí vašeho těla a vody.
Snad v každé brožurce zabývající se sportem se zdůrazňuje důležitost rozcvičení před tréninkem. Během rozcvičení se vaše tělo rozehřeje, krev se rozproudí, svaly zahřejí na provozní teplotu a vy se příjemně uvolníte a do vody se budete těšit.
Zatím jsem nenašel vhodnější rozcvičení, než je jogínský pozdrav slunci. Je to komplexní cvičení, které rovnoměrně posílí a protáhne a uvolní všechny svaly na těle. Jedná se o sérii několika cviků, které se jeden za druhým opakují. Jeden pozdrav slunci trvá přibližně 1 minutu a pro správné zahřátí a rozcvičení stačí 5 - 10 opakování. Během cviků se snažte uvolnit, zhluboka a zlehka dýchejte a myslete na to, jak se vaše tělo probouzí, jak vámi proudí energie a vy se cítíte svěží a už už jen skočit do bazénu.
Popis cvičení: (převzato z diplomové práce Marcely Šidlíkové - www.ereska.cz)
Pozdrav slunci
1. Vzpřímený stoj, hlava mírně skloněná dopředu, ruce spojené před hrudí. Vydechneme.
2. V nádechu paže napínáme, mírně se prohýbáme, obličej míří vzhůru.
3. Ve výdechu se předkláníme. Tělo se skloní vlastní vahou, nesnažíme se hmitáním dosáhnout rukama země.
4. V nádechu dáme pravou nohu dozadu, koleno je mírně pokrčené, prsty se opírají o podložku zespodu. Levé koleno je před tělem, hodně pokrčené, chodidlo celou plochou na podložce. Trup vzpřímený, paže podél těla, ruce na zemi, hlava v záklonu.
5. Ve výdechu napneme kolena, kostrč zvedáme ke stropu, paty tlačíme k zemi, bradu na hrudník. Tělo tvoří obrácené písmeno V.
6. V nádechu klesneme na kolena, hrud' a bradu. Kostrč zvedneme vzhůru. Prožijeme prohnutí v krku a bedrech. V této pozici také vydechneme.
7. V nádechu napínáme lokty a kolena, prohýbáme se, pánev klesá k zemi, hlava je vztyčená.
8. - 12. Pozice se opakují v opačném pořadí jako prvních pět pozic a začátku cvičení. U pozice 9. dochází ke změně postavení dolních končetin. V pozici 4. dáváme pravou nohu dozadu, v pozici 9. ji dáváme dopředu.
Takto rozcvičeni jsme plně připraveni na sportování a nic nám nebrání začít. Veselé kroužení.

Yveta-životopis

28. dubna 2007 v 15:41 Yveta Hlaváčová
Tak toto je adresa kde si můžete stáhnout kompletní životopis Yvety Hlaváčové

Kariéra

28. dubna 2007 v 15:38 Yveta Hlaváčová

Kariéra:

  • držitelka světového rekordu v přeplavání kanálu La Manche
  • držitelka tří evropských rekordů MASTERS
  • dvojnásobná medailistka z Mistrovství Evropy
  • finalistka z mistrovství světa
  • plavkyně roku 1995
  • první česká plavkyně v historii co zaplavala 200 volný způsob pod dvě minuty
  • pětinásobná mistryně Jižní Ameriky
  • mistryně Velké Británie
  • mistryně Chorvatska
  • mistryně Egypta
  • překonala 60 českých rekordů
  • 82 titulů mistryně ČR v bazénovém plavání
  • 20 titulů mistryně ČR v dálkovém plavání

Plavání

28. dubna 2007 v 15:23 Plavání-zdravý a krása

Plavání


Jenže ouha! Příroda je někdy krutě spravedlivá. Za fyzickou aktivitu, která vás v horku spíš baví, než namáhá (a při které se vůbec nezpotíte), vás odmění mnohem méně spálenými kaloriemi, než při většině jiných sportů. Můžete vůbec hubnout díky plavání? Se spalováním žádná sláva Jestli vám jde hlavně o to, aby ručička váhy šla urychleně dolů, máme špatné zprávy. Při plavání skutečně spálíte mnohem méně tuku, než kdybyste stejný čas věnovala třeba aerobiku nebo tenisu. Zásadní problémy jsou dva. Jednak plavete (pokud si zrovna neužíváte v termálních lázních) ve vodě podstatně chladnější, než je vaše tělesná teplota a pro spalování zrádných kalorií i rýsování svalů je potřeba naopak tělo trochu zahřát, ne ho neustále ochlazovat. To, že si nemůžete pomoci vylučováním potu, vás v nevhodných podmínkách ještě víc konzervuje. Pomohl by vám snad jen neopren - ale v něm asi těžko budete na koupališti pod slunečníkem popíjet koktejly. Dávejte si poctivě do těla! Druhý zádrhel spočívá v tom, že při plavání máte spíš než u jiných sportů tendenci stávkovat. Po hladině se v pohodě budete posunovat i při minimální námaze. Nemluvě o tom, když se občas vyvalíte na matračku, nebo jen tak splýváte na zádech. Jestli chcete skutečně dělat něco pro svoje tělo v relativně příjemných podmínkách, musíte při plavání pořádně zabrat! Síly vám hned tak nedojdou, tak přidejte na rychlosti. Plavejte buď kraula, nebo alespoň každé tempo dokonale vykružte s naprosto zpevněným tělem (když dáváte nohy k sobě, musíte cítit napjatý zadek). Nepočítejte ani tak vzdálenost, jako spíš čas. Ve vodě byste měla vydržet alespoň 15-20 minut a celou tu dobu poctivě makat. To je recept ke krásně vypracovanému tělu, kterým se pyšní profesionální plavci. Bazénu se nevzdávejte! I když ale plavání nepatří k brutálním spalovačům vašich špeků, rozhodně na něj nesmíte zanevřít! Jestli myslíte hubnutí nebo jen udržování kondice skutečně vážně, klíčová je právě vyváženost. Proto je ideální, když jeden den zvládnete horskou túru na kole a druhou uvolníte a protáhnete tělo v bazénu. A závěrečný bod pro vodní radovánky navíc - cokoli vás baví, se počítá dvojnásob. Šťastný úsměv vás totiž dělá krásnější bleskově!

Rozvoj vytrvalosti

28. dubna 2007 v 15:21 Historie - plavání

Rozvoj vytrvalosti

V obecném smyslu rozumíme vytrvalostní schopnost vykonávat
určitou práci po delší dobu. Protože každá taková činnost je spojena s narůstáním
únavy, je vytrvalost často definována jako schopnost odolávat únavě.
Rozvoj plavecké vytrvalosti probíhá ve ztížených podmínkách
kyslíkového zásobování a výměny plynů, neboť frekvence dýchacích aktů
je v plavání podřízena účelové frekvenci záběrů. Ojedinělá je i
poloha těla při práci. Je tedy zřejmé, že rozvoj plavecké vytrvalosti je
možný pouze v podmínkách přirozeného plavání. Z tohoto
hlediska má předcházející silový a silově vytrvalostní rozvoj na suchu
pomocnou, zdaleka ne však bezvýznamnou roli.
Rozvoj vytrvalosti závisí na funkčních schopnostech oběhového
systému, systému látkové výměny a řídící nervové soustavy. Podstatou
vytrvalosti je hospodárnost funkcí všech orgánů. Velký význam v jejím
rozvoji hraje volní příprava.
Podle uplatnění, rozsahu prováděných činností se rozlišuje
řada druhů vytrvalostních projevů, které vyvolávají různé druhy a
hloubku únavy. Při lokální práci vzniká lokální únava, o níž hovoříme
při aktivaci méně než 1/3 svalových skupin těla. Je-li aktivováno více
než 2/3 svalových skupin, hovoříme o globální únavě, která je pro plavání
typická.
Každá vytrvalostní činnost je spojena s energetickými
ztrátami. Proto je vytrvalostní rozvoj zaměřen na chemické procesy, během
nichž se energie vytváří.


Jde o přeměny dvou základních druhů :


  • chemické přeměny, které probíhají bez kyslíku. Tyto
    anaerobní procesy jsou buď alaktátové, nebo laktátové

  • chemické přeměny, při nichž vzniká energie okysličováním
    látek v aerobních podmínkách
Podíl jednotlivých druhů chemických přeměn na rozvoji
plavecké vytrvalosti se řídí jejich specifikou a lze jej usměrňovat pomocí
čtyř základních parametrů :


  • délkou plavaných úseků

  • rychlosti plavání

  • časovým trváním intervalů odpočinku

  • počtem opakování
Plavání patří mezi vytrvalostní sporty, proto se i u sprintérských
úseků využívá vytrvalosti. Aerobní možnosti organismu vyjadřují v podstatě
maximální objem O2, který může plavec spotřebovat za 1 minutu.
Anaerobní možnosti pak vyjadřují maximální velikost kyslíkového dluhu,
tj. množství O2, které spotřebuje po ukončení práce navíc.
V plavání je to zejména anaerobní práce. U stometrové
tratě se využívá jen 37% aerobní práce a 63% anaerobní. U dvěstěmetrové
tratě se využívá 65% aerobní práce a 34% anaerobní. Z toho vyplívá,
že plavec plave na tzv. kyslíkový dluh.
K nejčastěji používaným metodám aerobního rozvoje
patří metoda intervalová, střídavá metoda(fartlek), a vytrvalostní plavání(distanční
metoda).
Základem intervalového tréninku je zvětšení
tepového objemu srdce.Spočívá na těchto principech : intervalu odpočinku v maximální
hodnotě 1 min., TF na konci úseků v hodnotách 170-180/min a na konci
odpočinku 120-130/min. Největšího efektu se dosahuje při práci trvající
2-3 min. Výsledky dosažené touto metodou nejsou příliš stabilní.


Distanční metoda probíhá obvykle při TF kolem
140-170/min. Výsledky aerobního rozvoje jsou stabilnější než v případě
intervalové metody.


Střídavá metoda vede k rychlé aktivaci krevního
oběhu a dýchání v důsledku střídání rychlosti plavání. Na konci
rychlých úseků má TF dosahovat hodnot 160-170/min, na konci pomalých
140-145/min.
Ve značné míře se používá i prvkového plavání, zejména
u prsařských tratí.
K anaerobnímu rozvoji výkonnosti se používají cvičení,
která se přibližují závodním podmínkám. U sprinterských tréninků se
používá maximální rychlosti- 85-95%, dodržují se minimální intervaly
odpočinku. Na jednotlivých plaveckých tratích je energetické krytí výkonu
z jednotlivých zdrojů rozdílné.

Rozvoj rychlosti

28. dubna 2007 v 15:20 Historie - plavání
Rozvoj rychlosti
V přímé návaznosti na silová cvičení rozvíjí
plavecký trénink i rychlostní schopnosti. Rychlá síla je však pojem velmi
obecný a podmíněný.
Sportovní činnost je charakterizována velkou různorodostí
projevů rychlé síly, dokonce i v jednom sportovním odvětví. Plavecký
výkon je mimo jiné určován rychlostí reakce na startovní signál,
mohutností odrazu od bloku, účelnými změnami zrychlení v průběhu záběrového
pohybu, optimální celkovou frekvencí záběrových pohybů, rychlosti střídání
svalového napětí a uvolnění. Každá z těchto charakteristik má
jinou rychlostní povahu. Přitom existuje relativní nezávislost např. mezi
rychlostí reakce na startovní signál a schopností rozvíjet zrychlení v záběrovém
pohybu. Proto i metodika rozvoje rychlostní síly je specifická.
Pohyby spojené s rozvojem rychlosti reakce se zdokonalují
jednak zkrácené latentní doby motorické reakce(která je však tréninkem
jen málo ovlivnitelná vzhledem k tomu, že má původ v centrálních
mechanismech),
Jednak rozvojem rychlosti narůstání pracovního úsilí.
Hlavním prostředkem tréninku se v těchto podmínkách stávají
opakovaná specielní cvičení, prováděná v podmínkách blízkých závodním.
Existují podklady k tvrzení, že pozitivní změny rychlosti pohybů probíhají
jen při paralelním zvýšení lability nervosvalového aparátu a silového
potenciálu plavců.
Za hlavní prostředek rozvoje rychlé síly se považují cvičení
s břemeny o nevelké váze, asi okolo 20-ti % z maxima. Cvičení se
provádějí s maximálním úsilím a snahou udělit břemenu zrychlení v co
nejkratší době.
Vhodné je cvičení s lehkými břemeny a těžkými břemeny
(až do 40-ti% maxima). Přitom je důležitý vhodný poměr mezi hmotností břemene,
pohybovým tempem a trváním práce. Snahou je, aby se pohybové tempo postupně
zvyšovalo, přibližovalo se tempu specielních cvičení a nakonec ho i převyšovalo
při postupném prodlužování práce.
Cvičení mají respektovat podmínky rozvoje úsilí, jak je
pozorujeme při plavání. Svalové úsilí může narůstat jednou ze stavu
svalového uvolnění, jindy z předběžného napětí nebo natažení
svalu. Realizace v konkrétních podmínkách tréninku je velmi obtížná
a praxe stále využívá empirie.


Silová příprava plavce plní v podstatě dva hlavní úkoly
:


  • je součástí všestranné pohybové průpravy, obohacuje
    motorické projevy plavce

  • je součástí specielní přípravy, ovlivňuje dynamiku
    silových projevů v podmínkách cyklické vytrvalosti práce a zvyšuje
    účinnost plaveckých lokomocí, tím že umožňuje fázové změny
    rychlosti záběru.

Rozvoj síly

28. dubna 2007 v 15:19 Historie - plavání

Rozvoj síly

Svalová síla člověka je obvykle definována jako schopnost překonávat
pomocí svalové kontrakce vnější odpor, břemeno, zatížení. Nervosvalový
aparát může přitom pracovat v podmínkách statických či dynamických.
Při statickém úsilí pracuje sval v izometrickém pracovním režimu a
nemění svou délku, nýbrž pouze napětí. Při dynamické práci může jít
o dva druhy izotonického pracovního režimu: dochází buď k překonávání
břemene a zkrácení svalu(izotonie myometrická) nebo k brzdícímu
zpomalení, sval se prodlužuje(izotonie poliometrická).


Svalová síla se může uplatnit při různých pohybových
projevech, a to buď jako činitel určující přímo sportovní výkon, nebo
jako činitel spolu ovlivňující výkon. Ve druhém případě vstupuje síla
do spojení s ostatními pohybovými schopnostmi ? hovoříme o rychlostní
síle, silové vytrvalosti.
Základní charakteristikou svalové síly je absolutní síla.
Je to největší hodnota svalové kontrakce, jaké může jedinec v daném
pohybu dosáhnout. Může být měřena hmotností břemene, která je schopna
zabránit zkrácení svalu při jeho maximálním podráždění. Vzhledem k tomu,
že množství svalové hmoty, velikost fyzoilogického průřezu svalu a
neuromuskulární řízení jsou u různých jedinců rozdílné, budou různé
i jejich hodnoty absolutní síly u stejných svalových skupin.
Význam absolutní síly pro sportovní výkon je tím
menší, čím více klesají požadavky na maximální kontrakci a čím více
narůstají požadavky na vytrvalostní pohybové projevy. K tomu dochází
obvykle při takových sportovních výkonech, které jsou spojeny s přemisťováním
těla v prostoru, tedy u cyklických druhů sportu. V těchto případech
jsou důležité ukazatelé relativní síly.


Relativní silou rozumíme hodnotu svalové síly, kterou je
sportovec schopen vynaložit na 1kg hmotnosti jeho těla. Zjistíme ji tím, že
absolutní sílu dělíme hmotností těla. V plavání můžeme relativní
sílu vyjádřit i podílem vynaložené síly na jednotku plochy příčného
průřezu těla, neboť tato plocha má velký význam pro hodnotu celkového
odporu vody.Praktický význam rozlišování absolutní a relativní síly spočívá
v tom, že v jednotlivých druzích sportu používáme při silovém
tréninku různé prostředky a metody. Trénink zaměřený na rozvoj absolutní
síly se orientuje na metody a cvičení, v jejichž důsledku dochází k výraznému
růstu svalové hmoty. Naproti tomu trénink, který je zaměřen na rozvoj
relativní síly, zejména v cyklických druzích sportu, se vyhýbá
podstatnějšímu růstu svalové hmoty a růst síly se opírá o rozvoj
mechanismů nervosvalové regulace, rozvoj schopnosti rychlého zapojení svalových
vláken, zlepšení intermuskulární koordinace. Používají se převážně
rychlostně svalová cvičení.
Při plaveckém výkonu dochází sice k přemisťování těla
plavce v prostoru po dráze plavání, avšak vůči gravitační síle
plavec nevynakládá žádné úsilí. Za této situace se může silová příprava
plavce uskutečňovat metodami, které přírůstky síly zajišťují růstem
svalové hmoty, bez ohledu na souběžný růst hmotnosti těla. Tyto metody
jsou z hlediska silového rozvoje účinnější, jednodušší, časově
úspornější, než metody, při nichž se snažíme o rozvoj síly při omezení
nadměrného růstu svalové hmoty.
V plaveckém tréninku se uplatňují tři hlavní metody
rozvoje svalové síly:
1/ Metoda maximálního zatížení- jde o tréninkovou
metodu vzpěračského typu. Používá zatížení (břemena, odpory) o
velikosti 1-2 opakovacích maxim (OM). 1 OM je takové zatížení, které zvládne
sportovec při daném cvičení pouze jedenkrát. Cvičení se zatížením 1-2
OM se používá pro silový rozvoj velkých svalových skupin a vyvolávají
největší přírůstky absolutní svalové síly.
Je přirozené, že skutečná hodnota 1OM bude u každého
sportovce individuálně rozdílná, pouze subjektivně bude pro všechny maximální.
2/ Metoda dynamická- zatížení se pohybuje mezi
6-10OM, jde o stereotypní silová cvičení se zapojením velkých svalových
skupin v pomalém tempu. Uplatnění izotonických (myometrických a
poliometrických) pracovních režimů je zde výrazně větší než v prvé
metodě, čímž je poprvé mobilizován i dynamický, silově vytrvalostní
faktor. Cvičení tohoto typu vyvolávají intenzivní růst svalové hmoty, zařazují
se do tréninkového programu periodicky a jsou zaměřena dlouhodoběji vždy
na určité svalové skupiny.
3/ Metoda izometrická- vyvíjí se maximální
statické úsilí (izometrické napětí) po dobu 4-6 sekund. Na rozdíl od předcházejících
metod, při nichž se globálně zapojují větší svalové skupiny, umožňuje
tato metoda výběrové působení. Intenzivní kontrakce s vhodně volenými
intervaly odpočinku vyvolává pozitivní změny i ve statické silové
vytrvalosti. Maximální izometrická napětí jsou však spojena se zatajováním
dechu, což zvyšuje nitrohrudní tlak a ztěžuje krevní cirkulaci. Izometrická
síla se špatně přenáší do dynamické silové vytrvalosti. V tréninku
plavců se proto popisovaná metoda využívá jen jako doplňková. Rozvoj
svalové síly je náplní převážně prvé etapy přípravného období. V dalších
etapách tréninku tento rozvoj slábne a trénink se zaměřuje v podstatě
na udržení silového potenciálu plavce. Přitom je důležitá systematická
kontrola hodnot absolutní síly, která bez adekvátních tréninkových podnětů
klesá. Průběh poklesu absolutní síly je roven době, v níž se síla
získávala. Čím rychleji jí bylo dosaženo, tím rychleji po přerušení tréninku
klesá. Je proto důležité, aby do tréninkového programu byla silová cvičení
s maximálním zatížením zařazována celoročně, i když jejich
frekvence nebude v jednotlivých tréninkových obdobích stejná. Přihlíží
se rovněž ke sportovní specializaci plavců(sprinteři, vytrvalci), k jejich
individuálním zvláštnostem, k rozpisu závodního období apod..
Další průběh silové a rychlostní přípravy plavce je
charakterizován stále výraznější specifikací ve směru rozvoje silově
vytrvalostních schopností v plaveckých podmínkách.

ROZVOJ POHYBOVÝCH SCOPNOSTÍ

28. dubna 2007 v 15:19 Historie - plavání

ROZVOJ POHYBOVÝCH SCOPNOSTÍ

Plavání se řadí mezi vytrvalostní sporty. Jak vyplývá ze
struktury výkonu, je rozvoj pohybových schopností vedle zdokonalování
dovedností rozhodující částí jeho tělesné přípravy. Základní pohybové
schopnosti (síla, rychlost, vytrvalost a obratnost) jsou dnes chápany jako
komplexy silových, rychlostních, vytrvalostních a obratnostních kvalit, které
v přirozených podmínkách sportovních výkonů neexistují jako
samostatné fenomény, nýbrž vstupují do různých vzájemných spojení.
Tato spojení (např. silová vytrvalost) mají v každém sportovním odvětví
výrazně specifický charakter podle povahy sportovního výkonu. Ze stejných
důvodů pozorujeme různé významové pořadí pohybových schopností, různou
hierarchii jejich důležitosti v jednotlivých sportovních výkonech.
Podstatou plaveckého výkonu je schopnost překonávat
hydrodynamický odpor, jenž vzniká pohybem plavcova těla ve vodním prostředí.
Tento odpor plavec překonává úsilím, které vynakládá v každém
mnohonásobně se opakujícím záběrovém pohybu. Nejde tedy o jednorázový
silový výkon, nýbrž o opakované silové úsilí v čase. Z toho
vyplývají dva důležité závěry:


  • S podstatou plaveckého výkonu nejvíce korespondují
    silové a silově vytrvalostní schopnosti
  • Hodnota vynaložené síly nemůže být v plavání hodnotou maximální,
    neboť taková by nemohla být mnohonásobně reprodukována.
Oba závěry mají zásadní význam pro metodiku rozvoje
pohybových schopností plavce.
Význam rychlosti pro plavecký výkon je značně specifický.
Vyplývá z toho, že mezi rychlostí plavání jako fyzikální kategorií
a rychlostí jako pohybovou schopností (tj. Fyziologickou kategorií, jejímž
projevem je např. latentní doba svalového stahu nebo obvodová rychlost distální
části končetiny), neexistuje závislost. Tak záběrová frekvence začátečníků
je na téže trati podstatně vyšší než záběrová frekvence výkonných
plavců, kteří menší frekvencí pohybů dosahují podstatně vyšší
rychlosti plavání.
Význam obratnosti je zdůvodněn potřebami s nácvikem
startů a obrátek. Cvičení obratností však netvoří podstatnější část
náplně plaveckého tréninku. Významnější jsou požadavky na kloubní a
svalové uvolnění. Obě schopnosti spolu souvisejí a vztahují se k fyzikálním
a fyziologickým vlastnostem aktivního a pasivního pohybového ústrojí.
Rozhodující význam však hraje uvolnění svalové, schopnost regulovat
svalový tonus. To je důležité pro dokonalé provedení záběrových pohybů,
v nichž se náročně střídají fáze svalového napětí a uvolnění.
Neméně významná je tato schopnost z hlediska energetického, z hlediska
vytrvalosti svalové práce.

100m prsa-vývoj techniky

28. dubna 2007 v 15:18 Historie - plavání

100m prsa

Vývoj techniky

Plavání na prsou patří mezi nejstarší plavecké způsoby.
Jeho technika je popisována již v nejstarších učebnicích plavání. Z tohoto
důvodu, ale i z důvodu praktického využití je tento způsob nazýván
klasickým. Plavání prsou připomíná plavání žáby. Jeho technika je z hlediska
biomechaniky málo efektivní, neboť pomocné fáze cyklu se provádějí ve
vodě ve směru lokomoce.
Vývoj techniky se často střetával s regulemi plaveckých
pravidel. Některé vývojové tendence vedly k tak podstatným změnám
techniky, že to odporovalo duchu klasického způsobu plavání.
V druhé polovině dvacátých let se plavání prsou vyznačovalo
širokým kopem nohou do stran a rychlím snožením. ?Klínová teorie?, jež
byla příkladem nesprávné aplikace fyzikálních vztahů na plavání, vysvětlovala
vznik hnací síly vytlačováním vody nazad při snožení. Po dokončení záběru
nohou následovalo dlouhé splývání. Vdech prováděli plavci v době přípravné
fáze paží, jejichž pohybům se přikládal malý význam.
V polovině třicátých let se projevil vliv japonských
prsařů a amerických motýlkářů na zúžení a zrychlení kopu nohou. Tento
pozitivní rys se stal součástí dnešní moderní techniky. V dalším
období se předmětem zájmu staly pohyby paží. Snaha co nejvíce napodobit
kraulový záběr vedla ke vzniku motýlka.Plavci mohly plavat prsa i motýlka v jedné
disciplíně až do roku 1952. Nová pravidla zakazovala přenos vpřed
vzduchem, a proto plavci využívali alespoň kraulový záběr. Ten se uplatnil
v plavání pod vodou. Záběr se vedl ze vzpažení končetinou ohnutou v loketním
kloubu až do připažení. Po ukončení se ohyboval plavec setrvačností.
Stometrovou trať překonávali plavci převážně pod vodou. Olympijská trať
200 m však již nedovolovala tak rozsáhlou práci na kyslíkový dluh. Proto někteří
plavci prováděli pod vodou 2-3 pohybové cykly. Plavání pod vodou, s výjimkou
jednoho cyklu paží a nohou po startu a obrátkách ? tzv. prsařský zátah
pod vodou, zakázala pravidla v roce 1957.
Jak ukázaly olympijské hry v Římě (r.1960) a v Tokiu
(r.1964), pokračuje vývoj techniky plavání prsou dále cestou zvýrazňování
záběru paží a zrychlování frekvence pohybů. Zdůrazněný záběr paží
vedl k pozdějšímu vdechu a zrychlování frekvence pohybů.

Plavání na území ČR

28. dubna 2007 v 15:17 Historie - plavání

Plavání na území ČR

Naše země má poněkud odlišný historický vývoj, než jaký
známe u Řeků a Římanů. Otrokářský řád se u nás plně nerozvinul a naše
kmeny přecházely většinou od prvotně pospolné společnosti přes období předfeudální
k feudalismu.
O plavání z těchto dob nemáme žádné doložené zprávy.
František Palacký v Dějinách národu českého při charakteristice
Slovanů uvádí: ?Slované byli podle starých zpráv středně vysocí?,
ve vodě, zvláště co plovači a potápěči, se dobře znali.?
Z naší historie se dovídáme, že české vojsko se
nejednou vyznamenalo v bojích právě tím, že přeplavalo řeku a zvítězilo
nad překvapeným nepřítelem. Jinak za feudalismu upadalo plavání v naší
zemi vlivem křesťanství právě tak jako všude jinde. O plavání, zvláště
o jeho organizovaném výcviku, můžeme hovořit až v prvé polovině 19.
století.
První plavecké závody se u nás konaly roku 1845 při příjezdu
prvního parního vlaku z Olomouce do Prahy. Závody v těchto dobách
se pořádaly v rámci lidových slavností a měly převážně exhibiční
charakter. Počátky sportovního plavání souvisely se zakládáním prvních
sportovních klubů v 90. Letech minulého století. 5. Srpna 1895 uspořádal náš
nejstarší sportovní klub AC Praha plavecké soutěže mezi Slovanským a Střeleckým
ostrovem v Praze. Mezi nadšené organizátory patřil i spisovatel Ignát
Hermann. V těchto dobách se plavání pěstovalo hlavně ve veslařských
klubech.
Roku 1896 bylo uspořádáno první mistrovství zemí koruny české.
Zvítězil Eugen Wolf z Vratislavi. Na mistrovství se plavala hlavní
disciplína 2000 metrů volný způsob. Teprve později byl pořad rozšířen o
závod na 500 metrů volný způsob o Stříbrný věnec města Prahy. To, že
hlavní soutěží byla distanční disciplína, bylo odrazem tehdejších pokusů
o přeplavání mořských úžin.
Pořadatelé se snažili zvýšit přitažlivost plaveckého
sportu různými atraktivními vložkami. Tak v Roudnici roku 1902 zařadili
do pořadu závody na neckách, v sudu a na kládě. Lidé proto pohlíželi
na plavání jako na atrakci.
Z nejvýznamnějších závodů před první světovou válkou
je třeba jmenovat závod Napříč Prahou, který byl založen v roce 1906
podle vzoru závodu Napříč Paříží. Velmi populární soutěží byl též
Burbermeisterův memoriál. Závody se konaly většinou na vorových plovárnách
a na Císařské louce.
Mezi nejlepší plavce tohoto obdob patřili bratři
Burbermeisterové, Riedel, Prull, Čeleda, Žagar, Machulková, Vltavská, Mejzlíková
a další. Velkou publicitu mělo vítězství Prull před Žargarem a Čeledou
na mezinárodních závodech na Bledu v roce 1911.

Plavecké soutěže a růst výkonnosti

28. dubna 2007 v 15:16 Historie - plavání

Plavecké soutěže a růst výkonnosti

Nejvýznamnější soutěží jsou olympijské hry. Význam plavání
byl oceněn tím, že bylo zařazeno do programu již v roce 1896. Tehdy
byla vypsána pouze disciplína: plavání a délka tratě, která se měla překonat.
Každý plaval, jak uměl. V závodech na 100m a 1200m zvítězil Maďar A.
Hajos s časem 1:22,2 min a 18:22,2 min, 500m překonal Rakušan P. Neuman
za 8:12,6 min. V průběhu dalších let se ukázalo, že jednotlivé způsoby
plavání jsou různě rychlé. Společné soutěžení odporovalo zásadám
sportovní etiky, a proto se přistoupilo k jejich oddělení. Až v roce
1904 na olympijských hrách se poprvé soutěžilo v plavání na prsou.
Program olympijských her se postupem času měnil. Některé
disciplíny se nám jeví z dnešního hlediska kuriózní. Například v roce
1900 bylo zařazeno plavání pod vodou na vzdálenost. Výkon vítěze byl 60
metrů. Zvláštností dalších olympijských her v roce 1904 byla disciplína:
startovní skok se splýváním. Držitel zlaté medaile dosplýval asi 19,05
metrů. V současné době probíhají plavecké soutěže ve čtyřech
plaveckých způsobech, polohovém závodě a štafetách.
Ženy se poprvé zúčastnily plaveckých soutěží ve
Stockholmu roku 1912 a to v disciplíně: volný způsob. Plavání na
prsou bylo zařazeno do programu až v roce 1924. V šedesátých
letech byl pořad her obohacen o další disciplíny a plavání se tak zařadilo
mezi sporty s největším množstvím udělovaných medailí.

Počátky sportovního plavání

28. dubna 2007 v 15:15 Historie - plavání

Počátky sportovního plavání



Počátky sportovního plavání byly pevně spjaty s vytrvalostními
výkony. Popud k těmto výkonům dal anglický básník lord G. G. Byron,
aby si ověřil řecké báje o Leandrovi, přeplaval roku 1810 Dardanelskou úžinu.
O šedesát let později, v roce 1875, zdolal anglický kapitán M. Webb
kanál La Manche. Tím, že byl změřen čas 21 hodin a 45 minut, byla hozena
rukavice dalším následovníkům. V roce 1971 přijal výzvu a kanál přeplaval
i náš František Venclovský.

V polovině šedesátých let minulého století se začaly
zakládat v Londýně první spolky přátel plavání-plavecké kluby. Tím
byl dán základ pro soutěžení mezi kluby, studentskými kolejemi i
jednotlivci. Kolébkou sportovního plavání se tak stala Anglie, největší
koloniální mocnost a nejvyspělejší průmyslová země té doby.

Historický čin lorda Byrona ovlivnil na dlouhá léta vývoj
světového plavání. Muži a ženy různého věku překonávali mořské průlivy
ve snaze dosáhnout nejlepšího výkonu. Kromě Dardanelské úžiny a kanálu
La Manche to byl například Mesinský průliv či Oresund v blízkosti
Hamletova Elsinoru. Tam, kde neměli moře, musela stačit řeka. Zvlášť velkému
zájmu diváků se těšily distanční závody ve městech. Za všechny
jmenujme slavný závod ?Napříč Paříží?. V současné době jsou
soutěže podobného typu organizovány jako dálkové(distanční) a otužilecké
plavby.

Světový vývoj

28. dubna 2007 v 15:14 Historie - plavání

HISTORIE PLAVÁNÍ

Světový vývoj

Z období pospolné společnosti nemáme žádné doklady o
vztahu člověka k plavání. Přesto na základě studia života kmenů,
které ještě v současné době žijí na úrovni prvotně pospolného člověka,
můžeme usuzovat, že v této době patřilo plavání k základním
pohybovým dovednostem, jako jsou chůze, běh, lezení, házení atd.. Tyto
dovednosti byly existenční nutností člověka v jeho boji s přírodou
a nepřítelem.
Z toho, jak dosud plavou domorodci v Africe a Jižní
Americe, usuzujeme, že tehdejší lidé užívali jak střídavých, tak i současných
pohybů končetin. Zřejmě napodobovali pohyby různých zvířat, jako například
koně, psa a žáby.
Velkého rozmachu dosáhla tělesná výchova v období
otrokářské společnosti. Vládnoucí třída otrokářů již byla do značné
míry osvobozena od existenčního boje s přírodou i od manuální práce.
Tato skutečnost dala možnost rozkvětu umění a položení základů věd.
Otrokáři jako představitelé vládnoucí třídy měli zájem, aby jejich děti,
dědicové majetku a moci, dostaly co nejlepší vzdělání. Zvali proto do svých
domů učitele, kteří vyučovali základům tehdejších věd, různým druhům
umění a tělesné výchově.
Ze starého Egypta máme několik dokladů, které ukazují na
velkou oblíbenost plavání. Jsou to malby na vázách a četné sošky, které
zobrazují plavajícího člověka. Na některých z nich najdeme i obrazy
žen, což svědčí o tom, že plavání v tehdejších dobách bylo přístupné
i ženám. V záznamech na papyrusech najdeme též zmínku o učiteli plavání,
který vyučoval děti faraónů.
Největšího rozmach dosáhla tělesná výchova ve starém Řecku.
Plavání bylo považováno za jeden z nejdůležitějších vyučovacích
předmětů v gymnáziích. Každý, kdo neuměl číst a plavat byl považován
za nevzdělance. Plavání mělo též značný podíl v tělesné přípravě
vojska. Významnou roli v námořních bitvách měla skupina specielně
vycvičených plavců, jejichž úkolem bylo přiblížit se pod vodou k nepřátelským
lodím a způsobit paniku ještě před zahájením boje.
Z řecké mytologie je známa pověst o Leandrovi, který
každý večer plaval přes dardanelskou úžinu (asi 1400m) za svou milenkou Hérou.
Řecký způsob výchovy vojáka se později přenesl i do Říma.
Na Martově poli na březích Tibery se učili vojáci plavat v šatech i
ve zbroji. Obzvláště bylo oblíbeno potápění. Nejlepší plavci byly najímáni,
aby se spouštěli do potopených lodí, odkud vynášeli drahocenné předměty.
Z římské epochy se zachovaly zbytky přepychových lázní s bazény.
Například Caracallovy lázně měly bazén o rozměrech 55x 20 metrů s ohřívanou
vodou.
Poslední část římské epochy je charakterizována úpadkem
tělesné výchovy. Roku 394 n.l. zakázal císař Theodosius Velký olympijské
hry. Místo zdravého soutěžení nastoupila éra zápasů gladiátorů, které
končily obvykle smrtí jednoho z nich. Obdobou gladiátorských zápasů
ve vodě byly tzv. naumachie, při kterých se snažil jeden zápasník utopit
druhého.
Feudální společnost dovršila úpadek tělesné výchovy. Zásluhu
na tom měla křesťanská ideologie, která zakazovala jakoukoliv péči o tělo.
Lidské tělo se stalo nástrojem ďáblovým a podle toho se s ním také
zacházelo. Raný feudalismus byl proto charakterizován špínou a morovými
epidemiemi. Pouze prostí lidé často přestupovali náboženská dogmata a
hledali osvěžení v řekách a rybnících. Výjimku těž tvořilo rytířstvo,
opora feudálního řádu, které z branných důvodů zařadilo plavání
do tzv. sedmi rytířských ctností.
Teprve humanismus přinesl určité uvolnění od církevní
upjatosti. Začaly se studovat řecké spisy, z nichž pedagogové poznávali
klasickou řeckou kulturu, ve které plavání zaujímalo významné místo. Ve
svých dílech propagovali plavání takové osobnosti jako lékař Vittorino de
feltre v Itálii, básník Bertholius v Rakousku, filozof F. Rableais
ve Francii, T.Eloit v Anglii. V období humanismu se zrodila i první
učebnice plavání M. Wynmanna (1538). Také Jan Amos Komenský(1592-1670) ve
svém spise Orbis pictus zobrazil pod heslem ?palvání? různé způsoby překonávání
vodních toků člověkem.
Zásadní obrat nastal až v kapitalistické společnosti.
Rozvoj výrobních sil vyžadoval stále hlubší vzdělání. Proto se základy
pedagogické ústavy, kde byly mladí příslušníci buržoasie vychováváni
podle nejnovějších metod. Mezi tyto ústavy patřilo i Basedowo Filantropinum
v Desavě. Zde se vyučovalo tělesné výchově v nejrozmanitějších
formách. Mezi nejdůležitější patřilo i plavání. Absolventi tohoto ústavu
dále zakládali podobné školy ve větších evropských městech.

Plavecký styl : prsa

28. dubna 2007 v 15:10 Prsa-plavecký styl :-)

Prsa

Plavecký styl vhodný pro plavání na delší vzdálenosti.
Výchozí je poloha ve splývání.
Poté pracují paže. Pohybují se dlaněmi od sebe do polohy rozpaženo. Dále pokračují plynulým obloukem k oblasti břicha, přes prsa a obličej do polohy "modlím se". Pohyb pažemi ve směru břicho-obličej je pohyb vpřed a dolů. Snažíme se opřít o vodu, abychom se nadnesli a mohli se nadýchnout vzduchu. Poté jdou ruce opět vpřed do polohy "splývání".
Zhruba když ruce opustí polohu "rozpaženo", začínají se k tělu přitahovat nohy a to tak, aby když se ruce dostanou do polohy "modlím se", byly nohy maximálně pokrčeny. Jakmile vytrčujeme ruce zpět do polohy "vzpaženo", konají nohy prudký pohyb zpět po přímce do mírného unožení. Špičky přitažené co nejvíce k holeni.
Výdech provádíme do vody v době, kdy jdou paže do vzpažení.
Takto jsme opět v poloze "splývání" a celý úkon provádíme znovu.
Technika plavání

Plavecké styly

28. dubna 2007 v 15:07 Plavecké styly
Práce rokou a nohou při plavání a jejich souhra se nazývá plavecký styl.Rozeznáváme čtyři plavecké styly:volný styl, neboli kraul,znak motýlek a prsa.Nejrychlejší kraul spočívá ve střídavém pohybu paží a nohou.Při plavání na znak plave závodník v poloze na zádech.Motýlek se plave tak,že se paže pohybují v před a nohy současně zabírají prsařským střihem.U prsařského způsobu paže zabírají do stran a odráží se nohama jako žába.

Historie Motýlka

28. dubna 2007 v 15:05 HISTORIE-plavecký způsob motýl :-)
Motýlek je nejmladší plavecký způsob.Jeho počátky klademe do třicátých let.První impuls ke vzniku motýlka dal vynikající německý prsař F.Rademacher,který před obrátkou protáhl pohyb paží až do oblasti kyčelních kloubů a odtud je přehodil vzduchem,aby se dotkl stěny bazénu.Pravidla tento způsob nezakazovala,tak tento způsob přejali i jiní plavci.postupem času se zvětšoval počet takto provedených záběrů, neboť rychlost plavání byla prokazatelně větší.V roce 1935 překonal J.Higgins časem 1:10,8 minut světový rekord na 100 m prsa i když plaval motýlkem.V krátké době zvládli tuto techniku i sovětští plavci S.Bojčenko a L.Měškov.Také oni dosahovali výkonů lepších světových rekordů,avšak ty nemohly být uznány,neboť SSSR nebyl ještě členem FINA.